Když si kamion hraje na schovávanou: Zákulisí napínavého mimořádného výdeje
První výstraha
Elisabeth Kapitánová dobroty z Kanárských ostrovů přivezla tak, jak bylo domluveno. Řecké ovoce mělo dorazit o den později, v sobotu ráno, abychom během víkendu vše nachystali a v pondělí, nejpozději v úterý, rozvozili na naše výdejní místa.
Je sobota odpoledne, procházím se po Táboře, piju kávu a rozjímám, jak je krásný podzimní den. Najednou někdo volá. Míša, která má na starost komunikaci s dopravci a zajištění skladu a rozvozů společně s Milanem. Srdce mi začne bušit. Zvednu telefon a Míša řekne: “Sedíš? Ovoce ještě nedorazilo a netušíme, kdy přijede. Volám po všech čertech a povedlo se mi spojit se s nějakým dispečerem, který zjistil, že kamion stále stojí na hranicích. Neví, kdy přijede, ale nejdříve v pondělí ráno.”
Cože? Vždyť máme zamluvený sklad i brigádníky, abychom stihli nachystat všechny mixované bedýnky do pondělního rána a vše pak rozvozili na naše výdejní místa.
Jedinou zprávu, kterou dokážeme během sobotního odpoledne zjistit, je, že ovoce přijede v 10 hodin v pondělí ráno. Nedělní brigádníky musíme zrušit, v pondělí už ale nemůžou, protože je již potřebují ve skladu Scuku na vlastní zakázky. Navíc máme sklad pronajatý jen na víkend, protože od pondělí začíná cvrkot ve Scuk.cz a opravdu není dobré, abychom se tam motali. A aby toho nebylo málo, tak je to naše první akce v jejich skladu. Co budeme dělat?
Naštěstí jsou všichni ve Scuku skvělí a vyšli nám opravdu neuvěřitelně vstříc. Vyhradili nám místo, kde ovoce můžeme nachystat i v pondělním cvrkotu. Jen máme “malý” problém. Jediné ovoce, které máme je ovoce z Ostrova chutí, ale chybí nám stále ⅔ celkového objemu ovoce do objednávek - to znamená všechno ovoce z Řecka.
V pondělí ráno nám přijde e-mail, že kamion přijede až v 11:30. Celý tým Výdejny chutí - což jsou 4 ženy - zavírá počítače a jede do skladu, připraveny vše nachystat, aby to mohlo nejpozději odpoledne odjet. Rychle informujeme všechny koordinátory i zákazníky, že kamion ještě nepřijel, a čekáme, kdy to vše bude. Prosíme je, ať sledují zprávy, protože nevíme, kdy ovoce stihneme nachystat a rozvozit. Míša s Milanem, který nám plánuje rozvozové trasy, už od neděle rána řeší krizový plán. Máme různé varianty a k plánu B i scénáře C, D, E a F. Všichni jsme na značkách a snažíme se zároveň informovat stovky klientů na 19 výdejních místech a také všechny koordinátory, dopravce atd.
Všetko je v poriadku. Alebo nie?
Je 12 hodin a ovoce stále nikde. Dispečerka telefon nebere, proč taky. Její kolega nám stylem “pohoda, klídek a tabáček” sdělí, že “kolegyňa je asi na obedě”. Tahle paní má zjevně kachní žaludek. Ve 12:20 nám blahosklonně řekne, že “veď nám predsa hovorila, že prídě kamion o 11:30”. Buď uvízla v Matrixu a nebo neumí poznávat hodiny. Jiné vysvětlení snad ani není.
A já už opravdu začínám plašit.
Voláme všude možně, informace od dispečerky jsou pokaždé jiné a začínáme mít strach, že se ovoce někde ztratilo a oni sami neví, kde je. Je to poprvé, kdy slyším Míšu, nejklidnějšího člověka co znám, opravdu křičet. Snaží se od dispečerky zjistit, kde ten zatracený kamion je. Střídavě ji voláme obě dvě. Stále nic.
Můj systém se začíná zahlcovat při představě, kolik extra práce nás čeká při komunikaci se všemi zákazníky a vratkami, protože nedodáme slíbené ovoce. Jsem v panice, tohle nás může jako firmu položit. Kvůli zpožděnému kamionu o celé 3 dny se vše připravené hroutí jako domeček z karet. Vymýšlíme různé plány, například že pošleme alespoň to z Ostrova chutí, ale i tak nám vznikne spousta vratek, vyřizování a zklamání, co jsme to za podivnou službu.
Propadám panice. Sedím před skladem a chci se na všechno vykašlat. Nevím, co dál. Naštěstí se panikou nenechá rozhodit Kateřina Halaštová, se kterou již půl roku zkoušíme, jaké to je mít tandemové vedení firmy. Přebírá plně kormidlo a společně s Míšou vymýšlejí, co dál. Mne posílají pryč, protože můj systém je pohlcen takovou panikou a úzkostí, že opravdu není ve stavu, ze kterého se dá cokoliv stvořit či vymyslet.
Pokračování najdete tady
Vraťka Janovská