O krajině, v níž na vás zavolá vaše duše

Miluju, jak vlak od Zábřehu pomalu stoupá zvlněnou krajinou. Je to vpravdě meditační jízda. Lokomotiva do kopce supí jen pomalu a z okna se občas dá téměř dotknout stromů v lese. Už jen ta cesta do Jeseníku stojí za to. Jakmile se otevřou výhledy nad Ramzovou, vím, že jsem už doopravdy v horách.

Mnohokrát jsem stoupala do prudkého kopce k Obřím kamenům a těšila se na limonádu na Šeráku. Spala jsem snad ve všech přístřešcích v Jeseníkách i Rychlebkách a jednou, když byla vichřice, tak i v Chatě Jiřího právě na Šeráku.To jsme šly zimní přechod Jeseníků s mamkou a na Keprníku nás to málem odfouklo.

Každá cesta vlakem zpátky sem, do tajemného kraje Sudet, mi tak připomíná tyhle zážitky a nutí mě znova a znova se očima vpíjet do krajiny a nechat ji pronikat do všech buněk mého těla.

Když na podzim zasáhly Jesenicko povodně, bylo mi z toho smutno. Vzpomněla jsem si na jesenickou čajovnu Pangea, která mi byla místem rozjímání a v dobách po covidu mým mostem do dalekých krajin. Myslela jsem na pana Marcela a jeho čokoládovnu Xocolatl - kouzelné místo, kde vznikají lahodné pralinky a které voní jako pohádka o Karlíkovi a jeho továrně. Hlavou mi proběhla i celá řada dalších míst.

A že jich Jeseník má - od bazárku na zahradě, jaký byste čekali spíš v Lisabonu, až po hotel na Křížovém vrchu. Snoubí se tady pochmurná historie Sudet s energií nového a pokrokového. Není tu mnoho peněz, ale je tady hodně krásy a svobody. Je to kraj, kam můžete utéct před ruchem velkoměst i před tepem doby. Jesenicko si žije svůj vlastní příběh dle svého jedinečného rytmu. Schován za hradbou hor je unikátním kouskem naší země.

Lidé jsou zde rozmanití. Mnoho z nich je původem odjinud. Vždyť jak mi řekl jeden můj průvodce “na Jesenicku žádní starousedlíci nejsou, každá rodina tady žije maximálně dvě generaci”. Lidé sem přicházejí a zase odchází. Buď sami nebo z donucení. Bohužel. Jesenicko nové doby je pro mě onen tavící tyglík, v němž se míchá tradiční a progresivní, staré i nové, alternativní i konformní. Žádný jiný takový region neznám.

Vnímám ho jako svět tuláků, umělců, milovníků přírody a těch, kteří chtějí žít život po svém. Dharmoví tuláci z knížek od Kerouaca by klidně mohli rozjímat právě tady. Poznala jsem tu indiána, který žije v lese. Kuchaře, který vařil po celém světě a teď žije za Jeseníkem v tiny house. Mnoho lidí z maringotek. A taky všudezdejšího vlčího průvodce, jež svými nitkami propojuje podobně smýšlející lidi a tvoří vlastní unikátní svět z útrob kruhového domečku v zapadlé obci v horách.

V lázeňské sezoně se k místním přidávají také ti, co si sem jezdí léčit duši. Čerstvým vzduchem, proudem studené vody, procházkami a pohledem na hory. Stačí si obejít “bláznovo kolečko”, jak někteří přezdívají kruhové promenádě na lázeňském vršku, a hned vám je na světě o kus lépe. Čistá voda z mnoha pramenů v lesích nad lázněmi je připomínkou toho, jak málo skutečně potřebujeme k životu. Však pobuďte v této krajině aspoň týden a uvidíte sami.

Je to vážně jedinečný kraj - vždyť kde jinde můžete jet navštívit lázně, jejichž hlavní budova je inspirována slezskými barokními zámky a pak jít do galerie vytvořené v bývalé márnici v maličké vesničce jménem Zálesí. Pokud někde lišky a vlci dávají dobrou noc, bude to rozhodně tady. A pokud vás volá spíše kultura, zajděte do legendární Tančírny v Račím údolí.

Tolik krásných a jedinečných míst je tu. Lesní bar, kouzelná kavárna Eleanor ve Žulové, zatopené lomy kolem Černé vody… A tolik zajímavých lidí. Tolik příběhů. Stačí se jen toulat, naslouchat a pozorovat. A navíc - ta jesenická tma. Ta tma, která vám konečně zase dovolí uvidět hvězdy. Stačí vyjít i jen kousek nad lázně, lehnout si na zem a pozorovat tu krásu.

Mohla bych psát další stovky řádků, ale možná už by je nikdo nečetl :) Tak přidám jen zmínku o Priessnitz. Kapele, která mě (společně se z mého domovského města pocházející Mňágou a Žďorp) dlouhé roky formovala. Na koncert při jejich poslední šňůře jsem jela na otočku z Prahy do Brna, protože pražský koncert se vyprodal tak rychle, že na mě lístek nezbyl. A musím říct, že když se dali dohromady můj oblíbený Jaroslav Rudiš (Ještěd je moje další srdcovka) a Jaromír Švejdík při tvorbě komiksu Alois Nebel, přišlo mi to kouzelné.

Však ta tajemná, melancholicky syrová energie Sudet dýchá i z filmu. A taky z alba Letní kapely, Švejdíkova nového projektu, jež vás vezme na cestu příběhy, které jsou mnohdy hutné a potemnělé, ale takový život někdy je. A v tomto kraji možná víc než jinde. Pro mě z nich ale čiší také smíření a pokora. A jako soundtrack k prozkoumávání Jesenicka poslouží skvěle. Mlhy, hory, silné příběhy, svoboda, odvaha, syrovost, autenticita. Mix dobra a zla, krásy a ošklivosti, lesku i bídy. Tím je pro mě kraj, jenž je pro některé domovem a pro některé přestupní stanicí. Každý, kdo do něj přijde, v něm ale zanechá nějakou stopu. Protože žít na Jesenicko se nevypravíte z Prahy, Brna ani Olomouce jen tak. Do Jesu vás něco zavolá. Možná vlci, možná dávné příběhy a možná hory a nebo vaše duše.

Takže pokud se rádi touláte, tak se tam vypravte :) Podpořte místní ekonomiku a dejte lidem pocit, že to má smysl. Že má smysl odklidit bahno a zase se zvednout. Tvořit. Žít. A nebo si přihoďte do košíku DOBROovoce nebo DOBROsamolepky. Letos jsme je věnovali právě Jesenicku. Doufám, že se mi tím podaří se tomuto kraji aspoň trochu revanšovat za to, čím vším mě obohatil.

Autor: Kateřina H.